Keltská kuchyně IV – potřeby pro vaření a stolování

Příprava jídla

Před vařením bylo potřeba jídlo očistit a nakrájet. Prkýnka pravděpodobně neměli a krájeli vše přímo na stole. Na očištění a krájení používali nože a sekáče, které mohly mít různou velikost čepele. Zda byla rukojeť nějakým způsobem upravená pro pohodlnější držení, není jisté.  Mohla tak dobře zůstat kovaná, nebo mohla být omotaná kůží, chráněna dřevem, možná i kostí nebo parohem.

Obilí bylo potřeba pomlít na mouku, k čemuž sloužil mlýnek řeckého typu nebo žernov.

Vodu mohli přinést buď v keramické nádobě, nebo možná i v dřevěném vědru. Vzhledem k tomu, že se nenašly železné okovy, byl pravděpodobně zpevněn lýkem. Způsob úchytu také není možné 100% prokázat. Mohl být dřevěné, nebo ze silnějšího provazu.

Dále pro přípravu sloužily různé v ruce dělané keramické nádoby jako hrnce, situly a mísy, příp. i dřevěné dlabané mísy, korýtka apod.

Vaření

V této době se vařilo s pomocí ohně a to buď na otevřeném ohništi v keramických nádobách, železných kotlících, na kovaných roštech, nebo v píckách. Krom nádob bylo také potřeba mít i nástroje pro krájení, míchání, otáčení apod. Některé se nám dochovaly (kovové a keramické), u některých můžeme pouze odhadovat, jak vypadaly, protože se nám do dnešní doby nedochovaly (z přírodních materiálů).

Vaření v nádobách

V představách lidí bývá jako nádoba určená pro vaření využívaný železný kotlík. Je sice pravda, že železné kotlíky byly a byly využívány k vaření, ale dovolit si jej nemohl každý. V této době nebyla technologie, při které by se zvládl udělat kotlík z jednoho kusu. Kováři tak vyklepali několik kusů plechu a ty se snýtovaly k sobě. Každý kus musel být perfektně vyrobený, aby do sebe vše zapadlo a výsledkem byla kompaktní nádoba, která neteče. Jak je vidět, proces to byl složitý a dlouhý, což se také odrazilo v jeho ceně.  Kovanou nádobu na vaření si tak mohla dovolit pouze bohatá vrstva.

Běžný člověk k vaření využíval keramické nádoby, které nazýváme situly nebo hrnce. Ty se vyznačují tím, že maximální zesílení mají v horní třetině nádoby. Situly mají nízké hrdlo, zesílený okraj a svislé rýhy na vnější straně stěny, které měly pravděpodobně za úkol rovnoměrné šíření tepla nádobou při vaření. Keramická hmota je někdy s přídavkem grafitu, který měl pravděpodobně zvyšovat tepelnou odolnost nádoby. Hrnce mají hladkou stěnu, vyšší hrdlo a ven ohnutý okraj.

Ti bohatší si mohli keramické nádoby koupit od hrnčíře, ti chudší si dokázali některé nádoby vyrobit i sami doma. Přesto to nebylo něco, co by se mohlo považovat za spotřební zboží, což nám dokazují nálezy opravovaných nádob. V situlách se muselo vařit opatrně, aby nepraskly. Důležité bylo pozvolné ohřívání, kdy byla nádoba postavená mimo ohniště. Tím se zahřívala jen jedna strana, proto bylo nutné obsah pravidelně míchat, aby se ohřátá část promíchávala s tou studenou. Dostatek vody pro vaření se musel přidat hned na začátku, protože pozdějším přilitím studené vody by opět mohlo dojít k prasknutí.

K promíchávání byly určitě potřeba různé vařečky a vařeky. Bohužel tyto nástroje byly celodřevěné, takže se v našich podmínkách nedochovaly a nemůžeme říct, jakou podobu přesně měly. Můžeme ale předpokládat, že tvar byl podobný těm dnešním.

Pravděpodobně pro výrobu sýra se používaly také různé keramické cedníky.

Vaření na roštu a rožni

Pečení masa bylo méně častou úpravou. Maso se pravděpodobně peklo na kovaném roštu. Aby bylo dobře propečené ze všech stran, používala se k jeho otáčení speciální kovaná vidlice. Také se mohlo péct na rožni, který byl podepřený dvěma železnými kozlíky.

Pečení v píckách

Obilné placky a chleby se mohly opékat buď na rozpálených kamenech, nebo v chlebových píckách. Uvnitř pícky se rozdělal oheň, a jakmile byla pec pořádně rozpálená, žhavé se vymetlo ven a do rozpálené vymetené pece se vložily připravené placky či chleba. Otvor se po vložení mohl uzavřít (v případě chleba), nebo ne (v případě placek, které jsou hotové rychleji).

Pro vkládání a vyndávání pečiva používali pravděpodobně něco na způsob pekařské lopatky. Bohužel opět vyrobené ze dřeva, takže přesnou podobu neznáme.

Servírování a stolování

Připravené jídlo se servírovalo pomocí různých naběraček, nožů, lžic a vidlic. Většina těchto pomůcek byla opět dřevěná, takže přesnou podobu nemůžeme s určitostí říct. Velmi pravděpodobné je, že měly ale podobný tvar jako dnešní. Odhadnout to lze na základě bronzových nálezů, které byly používané např. v době halštatské, u Římanů apod.

Nádobí mohlo být tvořené z jemné stolní keramiky, která byla vyráběná na kruhu (patří sem různé misky, poháry, džbány/lahve), nebo dlabané, příp. soustružené ze dřeva. Jako příbor se používaly ruce, nože a lžíce. Vidličky se u nás v této době nepoužívaly, ty se začaly z jižní Evropy dál šířit až v 16. století. Existovala akorát dlouhá vidlice určená k otáčení masa.

Vybavení kuchyně a uchovávání surovin

Krom nádobí a dalších pomůcek potřebných pro vaření a stolování bylo potřeba v domácnosti mít i další vybavení, které bylo nezbytné. Sem patří právě vnitřní otevřené ohniště, na kterém se nejen vařilo, ale v zimě i poskytovalo teplo a díky kouři z něj se konzervovalo maso a sýry. V bohatších rodinách nad ohništěm mohl ze stropu viset řetěz k zavěšení kotlíku. Dalším vybavením mohla být malá chlebová pícka, která ale nebyla nutností a ne každý ji doma měl.

Příprava a konzumace jídla mohla probíhat u dřevěného stolu, ke kterému mohla patřit dřevěná lavice nebo trojnohé stoličky. Právě nepoužívané nádobí se mohlo rovnat do různých polic.

Dalším vybavením mohly být různé koše, košíky a ošatky.

Suroviny potřebné k vaření se uchovávaly různými způsoby. Sušené byliny, houby a maso mohly být různě zavěšené u stropu nebo okolo oken. Sýr určený k zauzení mohl být položený na stropních trámech. Sůl, ocet, med a nasušené ovoce byly uchovávány v různých nádobách. Obilí se z počátku skladovalo v každé domácnosti ve velkých keramických zásobnicích, později se ale přešlo na zásobní jámy a sýpky.