Tato kapitola se netýká zemědělství jako takového, přesto se jedná o jeden ze způsobů obživy, i když jen okrajový. Hospodařením si Keltové dokázali zajistit dostatek potravy, přesto lov, rybolov ani sběr úplně nevymizel.
Lesní porosty hrály v době laténské důležitou roli a to nejen jako zdroj dřeva a letniny, ale také potravy, a to jak zvěře, tak plodin. Stejně tak byly dobrým zdrojem řeky, potoky a jezera, které byly plné ryb.
Lov
Lov byl spíše okrajový, kosti lovné zvěře jsou zastoupeny do 5 % , zpravidla 1 – 2 %, všech kostí nalezených na sídelních areálech. Krom kostí lov potvrzují také archeologické nálezy železných šipek, hrotů šípů a oštěpů. Jako lovecké zbraně tak sloužily luky se šípy, oštěpy a kopí. Přítomnost paroží v sídlech nemusí být nutně dokladem lovu v dané oblasti, ale může se jednat o nalezený shoz.
V písemných pramenech se lov uvádí jako sportovní aktivita vyšších vrstev. Lovená zvěř tak mohla obohatit hostinu, ale také poskytnout kožešiny, paroží, drápy a zuby, se kterými se také obchodovalo.
Lovená zvěř:
Dle archeologických nálezů jsou evidovány tyto druhy: jelen evropský, srnec obecný, divoké prase, zubr, medvěd, zajíc, liška, bobr, rys, jezevec, tchoř a divoká kočka. Z ptáků se jednalo o holuba hřivnáče, tetřeva, havrana a dropa velkého.
Rybolov
Doklady o rybolovu sice máme, bohužel se nedá říct, jak přesně byl zastoupen, a jaké druhy ryb byly loveny. Kosti a šupiny ryb se velmi špatně uchovávají, a při jejich vzácném nálezu je těžké určit, kterému druhu ryby patřily. Stejně tak jsou méně dochované rybářské potřeby, protože byly pravděpodobně vyrobené z organických materiálů. Z pravděpodobných sítí nám tak zůstala pouze kamenná závaží, z ostatních byly nalezeny železné rybářské háčky, harpun a kostěné cívky.
Dle dochovaných kostí je možné říct, že se chytaly především velké ryby. Už z pozdní doby bronzové je doložen tloušť, losos a štika. Lovených druhů ale bylo určitě více.
Sběr
Krom sběru již zmíněné potravy pro zvířata, se sbíral také med od lesních včel, plody a byliny. Sběr je doložen jak archeobotanickým rozborem rostlinných makrozbytků, tak i v písemných pramenech. To je typické např. pro med, kdy přítomnost pylů, které obsahoval, jsou nepřímým důkazem, a nálezy zbytků medu a medoviny, či písemné prameny hovořící o výrobě medoviny, jsou důkazem přímým.
Plody
V archeologických nálezech jsou zastoupeny hlavně líska, trnka, dřín, třešně ptáčnice, habrové oříšky, houby, vodní řasy a lesní plody (jahody, maliny, ostružiny, borůvky, šišky). Postupně se objevují již nějakým způsobem kultivované švestky a jablka. Švestky pravděpodobně vznikly křížením trnky a slivoně myrobalánu (slíva třešňová). Dalšími plody, které se mohly sbírat jsou: bez černý, hloch, trnky, ryngle a blumy, psí víno (lilek potměchuť), ostružiny morušky, šípky, bukvice a žaludy.
Salátové/špenátové rostliny
Na přípravu salátů, příp. špenátu byly využívány mladé listy kopřivy, lebedy (lesklá, zahradní, rozkladitá a rozprostřená), merlíku, bršlice kozí nohy, pelyňku černobýlu (využívaný také k výrobě piva), kozlíčku polního (polníček), lociky kompasové, rozrazilu potočního, barborky obecné (její jedlé přízemní růžice se dají sklízet i pod sněhem), plicníku lékařského, smetanky lékařské, šťovíku kyselého, šťavelu (?), sedmikrásky, řeřichy potoční (?), popence a řebříčku.
Cibuloviny
V České republice je původních 13 druhů: česnek hadí, česnek medvědí, česnek tuhý, česnek šerý horský, česnek hranatý, česnek kulovitý, česnek žlutý , česnek viničný, česnek kulatohlavý, česnek ořešec, česnek kýlnatý, česnek planý a pažitka pobřežní.
Kořenová zelenina a ostatní byliny
Pro dobu laténskou je pojem kořenová zelenina poněkud nepřesný. Námi známé kořenové druhy v této době totiž byly pěstovány, příp. se sbíraly, převážně pro listy a natě, protože kořen nebyl nijak extra silný. Na našem území rostla mrkev a petržel, jejichž natě se používaly jako koření.
Z ostatních bylin je možné jmenovat např. využití kmínu, dobromyslu a jitrocele. Pro své léčivé, tišící, povzbuzující a další účinky byla využívána řada planě rostoucích léčivých, či mírně jedovatých bylin. Touto problematikou se podrobněji zabývají knihy zaměřené na jedlé plevele a léčivé plané rostliny.
Jisté je, že se v této době používaly také kořínky určitých druhů rostlin, jejich doložení je ale velmi problematické. Jedlé kořeny, které mohly být využívané, má: orobinec, rákos, nebo lopuch.
Květiny
Krom zelených částí rostlin a kořenů se dají využívat i jedlé květy. Mohly sloužit k ozdobení jídla, součást při vaření, nebo k výrobě různých nápojů.
Využívané mohly být květy smetanky lékařské, violky, sedmikrásky, bezu černého, chrpy, čekanky, prvosenky jarní, divizny, hluchavek aj.
Zdroje:
Beranová, M. Jídlo a pití v pravěku a středověku. Praha: Academia 2005, ISBN 80-200-1340-7
Čižmářová, J. Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri 2004
Autorský kolektiv. Keltové: Čechy v 8. až 1. století před Kristem. Praha: Národní muzeum 2018, ISBN 978-80-7036-553-3
Venclová N. a kolektiv, Archeologie pravěkých Čech/7 Doba Laténská. Praha: Archeologický ústav AV ČR 2008, ISBN 978-80-86-124-80-3