Symboly: Poleno, stálezelené rostliny (symbolizující život) – jmelí, jedle, smrk, břečťan, cesmína (na západě); oheň, svíčky, světlo (symbolizující slunce a jeho návrat).
Další názvy: Meán Geimhridh (střed zimy, ir.), Alban Arthuan (Artušovo světlo, wel.)
Původní keltský název není znám, tato pojmenování pochází až z pozdějších dob. Meán Geimhridh pochází z irštiny a je to jméno pouze hypotetické. Alban Arthuan pochází z moderní doby – zavedl jej velšský badatel Iolo Morganwg, jehož vědecké dílo se po jeho smrti ukázalo být podvrhem.
Časové období: Pohyblivý svátek, který se slavil v předvečer zimního slunovratu. Dnes je mu určen den 21. prosince.
Význam: Zimní slunovrat je období, kdy po nejkratším dni v roce nastává opětovné prodlužování světelného dne a návrat slunce, které dává příslib blížícímu se jaru a naději na život. Období, kdy se první prodloužené paprsky chystají přivést k životu semena, jenž ležela ladem pod příkrovem sněhu. Temná síla zimy sice nekončí, ale pomalu ustupuje a to je důvod k oslavám a různým rituálům.
Rituály: S tradicemi Keltů ohledně oslav zimního slunovratu je to poměrně složité. Keltská mytologie není až tak známá (díky chybějícím písemným pramenům) a spousta autorů si určité věci domýšlí, konstruuje dle možných scénářů, dokonce i přímo vymýšlí. Proto známe rovnou několik variant oslav tohoto svátku. V textu si představíme pouze ty, které se v téměř všech zdrojích shodují.
• Slunovratové poleno – na konci nejkratšího dne roku se uhasí oheň v krbu/peci a po setmění je zažehnut nový oheň, ve kterém musí jako první vzplát slunovratové poleno (dnes známé jako Vánoční poleno). Musí se jednat o dřevo, které zbylo z minulého roku a pochází buď ze stromu, který patřil pánu domu, nebo jej dostal darem. Poleno se ozdobilo zelení a polilo pivem nebo medovinou. Po tomto rituálu mohlo být spáleno. Tento posvátný oheň mohl v příbytku hořet 12 nocí. Poleno symbolizovalo návrat slunce/slunečního božstva k moci.
A jak je to dnes? Postupem času, kdy se přestalo topit v otevřených krbech a pecích a celé poleno se nevešlo do kamen, tak se dávalo ozdobené na stůl. Tato tradice dala nakonec vzniknout i moučníku s názvem „Vánoční poleno“. Historie tohoto moučníku začíná ve 20. století ve Francii, kde jej nazvali Bûche de Noël.
• Sypání popela – po 12-ti nocích, byl posvátný oheň založený slunovratovým polenem uhašen a jeho popel se rozprášil po půdě, stodolách, polích, smíchal se s osivem, dokonce se přidávala trocha i do vody zvířatům. Tento rituál měl zajistit ochranu domu proti blesku, hojnost úrody a dobrou kondici zvířat pro příští rok.
• Zdobení příbytku zelení – Keltové si domů nenosili vánoční stromeček, své příbytky, stodoly a stáje ale zdobili jmelím a větvičkami stálezelených stromů. Ty symbolizovaly život překonávající temnou část roku a věřilo se, že chrání příbytky před zlými duchy. Naopak se mělo za to, že takto ozdobený příbytek spatří duch dobrý a využije jej jako útočiště před mrazem.
V dnešní době si také zdobíme příbytky zelení, jen nevíme proč. Co se týče vánočních stromků, první zmínka o stromku umístěném v domě (a dokonce osvětleném) pochází z brémské kroniky z roku 1570.
• Dary přírodě – Keltové údajně v tento čas dávali dary přírodě – umisťovali je venku pod stromy. Vzhledem k zimnímu období se mohlo jednat o různé potraviny určené zvířatům i bohům. Odtud by prý měla pocházet tradice dávání dárků pod vánoční stromeček.
• Místo navíc u stolu – I v dnešní době je zvykem prostřít u štědrovečerního stolu jedno místo navíc. To dělali již Keltové, u kterých bylo volné místo určeno pro náhodné pocestné.
• Věšení koláče na býčka – v tuto dobu se mělo péct několik druhů koláčů. Z toho jeden byl určen na zavěšení na roh mladého býčka. Býček byl pak poléván pivem do té doby, než koláč shodil. Pokud koláč dopadl před něj, byla to předzvěst hojné úrody.
• Očista obydlí – Další možnou tradicí mohlo být očištění obydlí, ať už fyzické (úklid) nebo duchovní (vykuřování bylinkami). Byl to další způsob ochrany proti zlým duchům. Tento zvyk se patrně odráží v pozdějších tradicích obcházení Lucek.
Na internetu i v některých knížkách je uvedena i spousta dalších tradic, které ovšem není možné spolehlivě ověřit z jiných zdrojů. U některých je vyloženě vidět, že keltské být ani nemohou (např. používání kukuřičné mouky, polévání svěcenou vodou či vínem, používání pomeranče atd.). Při zjišťování původních keltských tradic je tedy třeba mít se trochu na pozoru a nevěřit všemu, co se kde píše. Na druhou stranu, Vánoce se všemi zvyky mohou bez obav slavit i pohané, protože každá tradice má nějaký základ právě v předkřesťanských „barbarských“ dobách (keltských, germánských či slovanských) 
Zajímavost: Na internetu se můžete setkat i s názvem Yule. Toto pojmenování je ovšem u keltských tradic chybné – jedná se o název svátku slaveného Germány, převážně v severní Evropě, kde se tento název běžně používá i v dnešní době.
Další mylnou informací je, že Keltové oslavy slunovratu převzali od Germánů. Keltové se řídili přírodními cykly, takže i slunovraty a rovnodennosti byly důvodem k různým oslavám.