Další názy: Alban Eilir – pochází z moderní doby – zavedl jej velšský badatel Iolo Morganwg, jehož vědecké dílo se po jeho smrti ukázalo být podvrhem.
Patron: Brigid
Symboly: Vejce, prvosenka jarní, první jarní byliny a rodící se mláďata.
Časové období: Pohyblivý svátek slavený v den jarní rovnodennosti, která nastává kolem 21. března – v době, kdy noc i den jsou stejně dlouhé. V dnešní době nahrazen jediným stále pohyblivým svátkem – Velikonocemi.
Význam: Vrchol vlády bohyně Brigid a oslava nového života. Čas, kdy zima definitivně ustupuje a sluneční paprsky přivádí viditelně k životu semena ukrytá v zemi, která začínají klíčit, byliny začínají růst a kvést, stejně tak stromy i keře, které jsou plné pupenů, rodí se mláďata.
Mladé jarní rostliny měly ozdravný a omlazující účinek (např. podběl, devětsil, mladé lístky kopřiv aj.) – po zimě dodávaly tolik potřebné vitamíny a minerály, které v zimní, ne moc pestré, stravě chyběly.
Rituály: Jako u všech pohanských svátků, není možné přesně definovat, které rituály byly slaveny a jakou měly přesně podobu. Ale některé zvyky, které se dochovaly i do dnešních dnů, mají právě původ v těchto dobách. Byly to zvyky tak silné, že je ani církev nedokázala vymýtit a tak je postupně převzala za své a změnila jejich význam (stejně jako u svátků samotných).
• Zdobení vajec – vejce představovala nový život, který byl sice zatím očím skrytý, ale s přibývajícím teplem se „klube ven“. A takový symbol bylo třeba náležitě zkrášlit, aby byl jeho význam ještě více podtrhnutý. Vejce se mohla zdobit jen jednoduchými vzory, např. kruh s tečkou uprostřed (kruh představuje koloběh života, tečka uprostřed zatím skrytý život samotný, stejně jako je život schovaný uvnitř vejce), nebo spirálami.
• Vhození vejce do brázdy – v této době se začíná s prvními zemědělskými pracemi na poli. Již není vyoraná pouze první brázda, ale celkově se půda připravuje na setí. Pravděpodobně bylo zvykem během těchto prací mít u sebe ozdobené vejce, které se po dokončení práce položilo do brázdy, případně přikrylo popelem zbylým z předchozích rituálů. Byla to opět obětina určená bohům.
• Hledání vajec – u této tradice, se zdroje rozporují v historii jejího vzniku. Některé uvádí, že se jednalo o hru, která měla u dětí podpořit přirozenou soutěživost a postřeh. Jiné zase, že se jedná o připomínku dob, kdy po příchodu křesťanství byly snahy církve pohanské zvyky vymýtit, jenže tyto tradice byly tak silně zažité, že lidé je uctívali i nadále, ačkoliv „skrytě“ – lidé vejce různě schovávali a děti je pak hledaly. Pokud byl někdo při této činnosti chycen, byl potrestán.
Uváděny jsou i pletení vrbových pomlázek a věnce ze zimostrázu, zeravu, tisu, chvojky, jedle, smrku, vrby a listí z buku ve tvaru kola s křížem uprostřed. Takovýto věnec se pak upevňuje na bezový kříž na dlouhé lískové holi, na který se pak zavěsí vejce. Není ale jisté, zda tyto tradice nepocházejí až později z Irska, z dob, kdy keltské obyvatelstvo již dávno naše území opustilo, ale na Irských ostrovech přetrvávalo dál.
Zajímavost: U spousty článků se také můžete setkat s názvem Ostara. Toto označení keltského svátku není správné, jelikož se jedná o název svátku slaveného moderními Wiccany, příp. v některých tradicích Germánského novopohanství. Ostara či Ēostre byla původně germánská bohyně jara (vnímáte tu podobnost jmen s anglickým označením Velikonoc Easter? 
).
Jedním ze symbolů jarní rovnodennosti je prvosenka jarní – rostlina bohyně Brigid, kterou odemykala nebesa. Po příchodu křesťanství se symbol této rostliny přenesl na strážce nebeské brány – svatého Petra – odtud lidový název Petrklíč.
Dalším významným symbolem svátku jsou vejce. U Keltů obývajících naše území (do cca poloviny 1. století př. n. l.) nebyla v chovu drůbež nijak hojně zastoupena, a když už, jednalo se spíše o husy, nebo kačeny. Vejce se z větší části sbírala v přírodě od volně žijících druhů ptáků.