Výslovnost: [lúnəsə]
Další názvy: Lughnasadh, Lughnasa. Občas se můžete setkat s názvem Lammas, který ale nemá s tímto svátkem nic společného – jedná se o název používaný ve Wicce, pravděpodobně vycházející z anglosaského Loaf-Mass.
Původ a význam názvu: Název je složeninou jména boha Lugha a koncovkou –nasad, která má pravděpodobně význam jako pamětní nebo slavnostní shromáždění.
Patron: Lugh
Symboly: poslední snop uvázaný z obilí, plevel rostoucí v polích, jasan
Časové období: Pohyblivý „čtvrtící“ svátek slavený v polovině doby mezi Beltainem a Samhainem. Dnes je mu určen 1. srpen.
Význam: Svátek měl několik rovin – zemědělskou, kulturní a náboženskou.
• Rovina zemědělská – byl to čas sklizně a žní, případně začátku podzimní orby. Úroda pšenice byla velice důležitá pro přežití temné poloviny roku.
• Rovina kulturní – na kalendáři z Coligni je tohle období nazvané jako „Svatební čas“. Svatby byly uzavírány dvojím způsobem: první byl „do roka a do dne“, kdy byl svazek uzavírán na rok a v případě, že manželství přežilo, byl pár po roce oddán znovu, tentokrát na celý život. Bylo to také období vhodné pro udělování vyznamenání, příp. přidělování polností za věrné služby a oslav s velkolepými závody a soutěžemi. Tyto oslavy trvaly přibližně 5 dní, během nichž bylo zakázáno násilí.
• Rovina náboženská: Belenos je u konce své vlády a na jeho trůn nastupuje Lugh. Existují dvě verze této změny. Tou první je, že Lugh Belena zastřelil šípem vyrobeným ze jmelí, druhou, že Belenus se ve skutečnosti pomalu přeměňuje právě v Lugha.
Lugh tento svátek založil jako poctu své nevlastní matce bohyni Tailtii, která byla velkou mateřskou bohyní. Tato bohyně plodnosti zemřela po zúrodnění země. Svátek tak má oslavovat úrodu a svými rituály podpořit plodnost země.
Rituály: Oslavy Lughnasadu v sobě nesou archaické rysy a byl podobným způsobem slaven v celé Evropě. Většina ceremonií se týká sklizeného obilí, jelikož zrno je nositelem života.
• Koňské závody a soutěže bojovníků: těmito kláními měl podle legend Lugh oslavy svátků zahajovat. Násilí bylo v době oslav zakázáno, povoleny byly právě jen hry, kde bojovníci porovnávali svou sílu a dovednost.
• Žehnání vybraným klasům: druid před samotnou sklizní prošel pole a žehnal vybraným klasům. Ty se následně ručně utrhly, ze zrna se umlela mouka a z mouky se upekly placky na ohni z jeřábu. Placka se následně nabídla k ochutnání celé vesnici.
• Uříznutí klasů králem kmene: Podobně jako druid šel i král kmene do pole, kde uřízl vybrané klasy. Na vrcholu kopce pak s nimi následně zatočil nad hlavou a žádal tak přízeň bohů. Není však jisté, zda žádal o plodnost pro zemi nebo sebe.
• Svázání posledního snopu ze sklizně: tradovalo se, že v posledním svázaném snopu žije dál „obilná bohyně“. Snop byl následně svázán tak, že připomínal ženskou postavu, jejíž podoba se odvíjela od kvality úrody. Pokud byla úroda dobrá, byl to tvar panny a opěvoval se život a mládí. Pokud ale byla úroda slabá, měl tvar Stařeny (Caillech), které se tímto vzdával hold a prosilo o shovívavost a mírnou zimu. Slaměná postava byla ozdobena plevely, které rostly v obilí – chrpa, vlčí mák, heřmánek, koukol…
• Zdobení posledního vozu: Stejně jako poslední snop byl zdoben i poslední vůz. Takto ozdobený vůz i se slaměnou postavou byl v doprovodu průvodu slavnostně odvezen z polí za bránu vesnice. Tam pak následovala zábava a tanec.
• Zapalování ohňů: Na kopcích se opět zapalují ohně, které mají symbolizovat smrt slunečního boha Belena, resp. jeho přerod v zářivého boha Lugha.
Zajímavost: I s tímto svátkem se muselo křesťanství vyrovnat, jelikož byl v pohanských kulturách silně zakořeněný. Přetvořili jej tak na svátek svatého Petra. V tento den měl být také Lucifer (světlonoš) svržen z nebes do hlubin zemských. Pokřesťanštění Keltové ale svého boha Lugha nepřirovnávali k Luciferovi, spíše k archanděli Michaelovi. Stejně jako Lugh nosí Michael světelný oštěp. Mnoho posvátných míst dříve zasvěcených Lughovi se přeneslo na sv. Michaela.
Lughovo světelné kopí bylo vyrobeno z jasanového dřeva. Jasan byl považovaný za světla a ohně, z jeho větví se také vyráběly hůlky na rozdělávání ohně.
Svátek je znám do dnešních dnů, i když většinou již nebývá spojen s velkolepými slavnostmi jako dříve. Stejně tak se do dešních dnů poslednímu uvázanému snopu říká “baba”. Víte, o jakou událost se jedná? Ano, hádáte dobře, jsou to naše známé dožínky 
Obrázek: na obrázku je zobrazena jedna ze dvou rytin nalezených v Belgii. Znázorňuje keltský žací stroj, který sklizeň obilí usnadňoval a nahradil tak pracovní sílu cca 6-ti lidí. Po konci “keltské” éry byl tento stroj zapomenut a na dlouhou dobu se sklizeň opět vrátila pouze ke srpům a kosám.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Keltské_zemědělstv…