Samhain výslovnost: [sauň]
Patron: Caillech (čti [kóljek] – bohyně života a smrti, paní temné poloviny roku (zimy).
Původ a význam názvu: Pochází ze staroirského Samain, odvozeno od sam e fuin (tj. konec léta), ve skotské gaelštině se tento svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn. V galském kalendáři z Coligny z 1. stol. př. n. l. je Samhain uveden jako Samonios.
Původní význam podle některých výkladů je shromáždění.
Časové období: Svátek Samhain se slaví v takzvaný „čtvrtící den“, tedy den v půli mezi rovnodenností a slunovratem (noc z 31. října na 1. listopad). Jiným čtvrtícím dnem jsou Hromnice (v keltském kalendáři svátek Imbolc). Samhain se slaví jako protipól Beltainu, přesně po půl roce.
Ve starém keltském kalendáři se tímto slovem označoval také měsíc listopad, přesněji řečeno první tři týdny tohoto měsíce. Ten byl ale označen už jako an t-Samhain.
Význam: Je to jeden ze 4 hlavních svátků tzv. Kola roku (další svátky jsou Imbolc/Hromnice, Beltain/Čarodějnice a Lughnasad/Letničky – dožínky, kromě těchto hlavních svátků měli i další, všechny si postupně představíme).
Samhainem začínal keltský nový rok. Keltové chápali plynutí času jinak, než my. Den pro ně začínal nocí (proto je slaven po setmění) a rok končil s obdobím příchodu zimy. Je slaven v době, kdy teplá polovina roku (přeneseně života) skončila, vše z polí a sadů je sklizeno, zvířata jsou zahnána z pastvin domů a nastává doba tmy, chladu a nejistoty. Vše záleželo na tom, jaké zásoby se jim podařilo vytvořit, jaká bude zima, jak bude odolné jejich zdraví… V tomto období se nejvíce umíralo – bylo to období očisty od všeho slabého, nemocného, starého, špatného… Proto bylo potřeba usmířit si bohy a vykonat různé rituály, aby si lidé pojistili přežití temné části roku.
V noc svátku se navíc stíraly hranice mezi světem živých a zásvětím. Lidé mohli navštívit zásvětí a obyvatelé zásvětí #ZásvětíTG (mrtví, bohové, démoni, víly a další nadpřirozené bytosti) zase mohli navštívit živé. Padlí bojovníci se vydávali na výpravy po světě, aby zkontrolovali, zda není země v nebezpečí (převedeno do pověsti např. o Blanických rytířích), mrtví předkové navštěvovali své žijící příbuzné, víly lákaly živé do zásvětí apod.
Do Samhainu muselo být vše sklizeno, jinak se z jeskyně vyhrnula banda podivných bytostí a svým dechem ničila vše, co nebylo sklizeno. Po této noci bylo vše v přírodě považováno za mrtvé a patřilo to jen zvířatům nebo mrtvým.
Vše se vracelo zpět k normálu až s rozbřezkem, kdy bohyně Cailech (u nás známá jako Stařena) 3x uhodila svou kouzelnou holí do země, která zmrzla (v jiných pramenech ukula mráz svým kladivem), nadpřirozené bytosti se vrátily zpět do zásvětí a začal nový rok, nový cyklus života.
Rituály: Ke každému ze svátků i spoustě událostí v lidském životě tehdejší doby se vázaly určité rituály a Samhain nebyl vyjímkou. Na Samhain byla obětována zvířata a velice pravděpodobně i lidé. Obětováno bylo nejspíše vše, co bylo ten rok prvorozené (neví se, zda pouze první mládě roku, nebo první mládě z každého vrhu). Lidé jako obětiny pro usmíření bohů přinášeli také jídlo.
Na Samhain také bylo souzeno skutečně nebo rituálně zemřít slunečnímu bohu, resp. králi, který s ním byl ztotožňován a božstvo na zemi zastupoval. Pak jej při opakovaném sňatku s mateřskou bohyní a následné smrti nahradil zástupce, který na jeden týden převzal královu moc a úřad (pro tento účel byl nejčastěji vybrán již na jaře). Král se na tuto dobu někam ukryl, aby se po oběti náhradníka opět objevil a nastoupil zpět do svého úřadu.
Podobné oběti vychází možná z ještě staršího neolitického způsobu zemědělství. Původním smyslem rituálu byla periodická obnova světa (na podzim se zabijí přebytečné kusy zvířat a zůstane základní stádo, které na jaře přivede na svět další potomky; na podzim se sklidí vše z polí a sadů a na jaře vyklíčí nové rostlinky, stromy nasadí pupeny…).
Rituály mnohdy měly i orgaistický charakter a vázaly se na kult plodnosti.
Druidové ale své znalosti nikde nezapisovali, proto nevíme nic o tom, jak přesně tyto druidy vedené ceremonie vypadaly.
Jediné dochované a zaznamenané zvyky jsou ty, které byly vlastní každému z národa (i těm nejprostším lidem) a spousta z nich přetrvala i do dnešních dní. Byly to nejen rituály, jak se uchránit před nezvanými silami. Některé z nich jsou:
• Oheň: na sklonku předchozího dne byly v příbytcích zhášeny ohně a po setmění/půlnoci se zapalovaly nové. To bylo smybolem počátku nového roku a tím i “znovustvoření“ světa (slunce zemřelo jako celý předchozí rok a nyní se začne rodit nové – že by původ moderních novoročních ohňostrojů?).
• Oheň 2: před domy se zapalovaly malé ohníčky, které zemřelým předkům pomáhaly najít cestu k žijícím příbuzným (dnes zapálení svíčky za oknem/v dýni – Halloween, u nás degradace pouze na zapálení svíčky na hrobě – Dušičky).
• Uklidit dům: vynést vše nepotřebné a s tím i vše zlé, co by mohlo přejít do nového roku s námi – udělat pořádek a začít „s čistým štítem“.
• Vynést špinavou vodu: viz. uklidit dům.
• Nechat dveře otevřené, jindy je zavřít: dveře se nechávaly otevřené zesnulým předkům, aby mohli navštívit potomky, zavíraly se před zlými duchy, kteří přišli škodit.
• Hodit do ohně kamínky z jejichž postavení po dohoření ohně se věštila budoucnost, zamilované páry házely do ohně 2 lískové oříšky – pokud vedle sebe shořely, bylo vztahu přáno, pokud pukly, neměl vztah požehnání bohů a byl odsouzen k zániku.
• U stolu prostřít jedno místo navíc právě pro zemřelé předky.
• Vytvoření ženské postavy ze slámy a její oblečení do cárů starých hader. Ta se poté spálila na ohni – figurína představovala vše zlé, co se za minulý rok událo a čeho se chtěli lidé zbavit.
Svátek je na našem území svým způsobem slaven i v dnešní době. Ale stejně jako všechny pohanské svátky, které se napodařilo církvi vymýtit, byl překryt křesťanským svátkem – Památka zesnulých, kdy se z bohatého množství zvyků dochovalo pouze zapálení svíčky na hrobě.
Mnohem bohatší dochování původních zvyků nalezneme např. v Irsku, Walesu, odlehlých částech Skotska a… v Americe. Americký Halloween, který je mnohými trochu neprávem odsuzován, zachoval tradic mnohem více. Je to tím, že oslavy sem přišly s irskými migranty. Irsko bylo totiž narozdíl od střední Evropy docela izolované a vliv křesťanství zde nebyl tak moc silný.