V souvislosti s keltskými svátky jste se již určitě setkali s pojmem Kolo roku. Co to ale vlastně znamená a proč se používá zrovna tohle označení?
Nejprve je potřeba si říct, že Keltové vnímali plynutí času trochu jinak než my a vše v jejich životě bylo spojené s určitým koloběhem. Tím byla symbolika koloběhu života v různých formách. Ať už se jednalo například o všem známý triskel (jinak také spirála života), trojjediné bohyně (jedna bohyně ve třech formách – panna, žena, stařena), transformace některých bohů a také Kolo roku.
Co se týče samotného Kola roku, je nutné si uvědomit, že Keltové se řídili slunečním cyklem. Nový den začínal po západu Slunce, kdy skončilo svou pouť po nebi a každé ráno se opět zrodilo, aby svou pouť začalo nanovo – symbolika znovuzrození. Tento fenomén zůstal v některých i nám známých pohádkách, či hádankách (např. Tři zlaté vlasy děda Vševěda – ráno se vydává na pouť jako dítě a večer se vrací jako stařec a tak stále dokola). Proto jsou některé ze svátků slaveny po setmění, kdy začíná nový den.
Stejně tak byly určeny i dny pro oslavu, protože Slunce nemá jen stálý denní cyklus, ale také roční. Slunce každý rok procházelo stejnou transformací. Jednalo se o období, kdy jeho síly ubývají (Slunce „umírá“), kdy je slabé, pak sílu opět nabírá a období plné vlády, po které opět sílu ztrácí (opět cyklus života – zrození, vláda, smrt a tak stále dokola). Tohle bylo pro tehdejší lid důležitější, jelikož roční životní cyklus Slunce odrážel i jejich vlastní. Příchod zimy a její trvání bylo velice náročné období. Musely vydržet zásoby jídla, také se v tuto dobu častěji umíralo na různé choroby. Se sílícím Sluncem se ale naděje na přežití zvyšovala a střed léta byl obecně obdobím hojnosti.
Existují čtyři tzv. čtvrtící svátky, které jsou závislé přímo na slunečním cyklu. Jako čtvrtící jsou označované proto, že tato období dělí (čtvrtí) rok na 4 části na základě polohy Slunce. Jistě víte, že na posvátných místech starých kultur (tedy ne jen keltských) v těchto dnech prochází sluneční paprsky přímo skrz nějaký určený bod, většinou je to otvor či mezera (např. mezi menhiry, oknem svatyně, otvorem ve skále či jeskyni apod.). Podle toho byli naši předkové schopni určit termín daného svátku, a proto byly všechny svátky v těchto dobách pohyblivé. V pozdějších dobách jim bylo již přisouzeno konkrétní datum (vyjma Velikonoc – ty jsou pohyblivým svátkem i dnes, avšak termín jejich oslavy se počítá již na základě lunárního kalendáře). Těmito svátky jsou zimní slunovrat (dnešní Vánoce), jarní rovnodennost (dnešní Velikonoce) , letní slunovrat (dnešní Svatojánská noc) a podzimní rovnodennost (dnešní Michalské slavnosti).
Další čtyři svátky, které byly slavené vždy v polovině období mezi dvěma čtvrtícími svátky, jsou označované jako hlavní svátky. Toto označení mají z důvodu, že se vztahovaly k důležitým předělům souvisejícím i s běžným životem Keltů. Mezi tyto svátky patří Samhain (dnešní Dušičky/Halloween), Imbolc (dnešní Hormnice), Beltain (dnešní Čarodějnice/Valpuržina noc) a Lughnasad (dnešní svátek sv. Petra/dožínky). A stejně tak jako nový den začínal po setmění, tak nový rok začínal obdobím slábnoucí síly Slunce a příchodem tmy – svátkem Samhainem, kdy staré končí a nové začíná, čímž je kruh uzavřen a cyklus se opakuje.